top
Freedom Riders Club Členové Klub Akce klubu Ostatní akce Fotogalerie Muzeum logo
freedom riders
...mohou si vzít na?e ?ivoty, ale nikdy ne na?i svobodu!


Březnová vyjížďka na Lopeník, 2002

Březnová vyjížďka na Lopeník začala Luhačovickým turnajem ve squashi, kterého se zúčastnili pouze dva hráči, neboť ostatní, méně favorizovaní borci se z důvodů případné ostudy raději omluvili. Squash skončil s obvyklým výsledkem 8:2, přesto nezanechal v poli poražených toho nejhoršího. Bylo jasně vidět kdo má na to, aby se ještě během několika let vylepšil a kdo je odsouzen k nezáviděníhodné a nemotivující stagnaci. Aby se nálada "momentálního" vítěze trochu spravila, rozhodli se oba hráči doplnit tekutiny v přilehlé restauraci a později přesunout své unavené tělesné schránky na ranč, kde na ně čekali trochu pokleslí, ale usměvaví kamarádi. V tu chvíli na jiném místě (někde kolem Nivnice) si právě povídali dva příslušníci noční policejní hlídky o tom, jak by bylo pěkné dnes někoho načapat na švestkách. Již dlouho nikoho nechytili a zábava ve služebním voze viditelně slábla. V Nivnici ale zdechl pes a všichni co kolem projížděli vypadali střízlivě a nebo to byly místní opilci na jízdních kolech. Přemýšleli o tučném soustu, které by jim zvedlo náladu nebo aspoň prémie. Pomalu upadali v beznaděj. Najednou v dálce uviděli záblesky kuželů světel míhajících se do všech světových stran. Oba viditelně znejistěli. "To sem eště neviděl … Tak silný světla??? To je nějaký divný…" Povídá jeden druhému kolísavým hlasem s viditelným úžasem ve tváři. "Že by snad …UFO?" pronesl ten chytřejší. Pátravým zrakem a s otevřenou pusou sledovali tento jev střídavě na zemi i na obloze, zatímco se světla přibližovala. Oba panáčci přitahováni oslňující neznámou září podvědomě vystoupili z auta vstříc mimozemské civilizaci.

Nemohli uvěřit, že oni jsou ti vyvolení. Hlavou se jim honilo proč právě oni mají to štěstí. Oni - kteří se ve škole moc neučili, oni - věční smolaři, kterým nezbylo nic jiného než posílit policejní řady. Najednou zapomněli na všechno špatné. V duchu děkovali rodičům za to, že je zplodili a svému nadřízenému, který je dnes poslal na noční službu k Nivnici. "Bože díky, jsou tady a my jsme u toho" hlasitě volali zcela rozhození policisté k obloze. Zpoza zatáčky se vyřítilo monstrum, které řídil Mirek. "Do prdele policajti", náhle zaznělo kabinou auta. Jak nečekané setkání na obou stranách. Rozrušený příslušník s připravenou znakovou řečí se zmohl jen na mávání červenou baterkou. I pro něj to byl šok. Čekal minimálně létající talíř. Opatrně přistoupil k plavidlu a vyzvědačsky zasvítil do útrob, aby se přesvědčil co je uvnitř. Nechtěl věřit, že vidí člověka a tak dal pokyn, aby si vystoupil. Mirek nechtěl věřit, že vidí policajta a tak vystoupil. Komunikace proběhla v češtině a nutno podotknout, že Mirek ač trochu opilý rétoricky převyšoval polekaného strážce pořádku. Zatímco první policista nevěřícně kroutíc hlavou vyslýchal svého "ufona" a dával mu dýchnout, jeho kolega zklamaně hledal ztracenou senzaci. Obešel auto a našel mě, sedícího na místě spolujezdce. Váhavě pokynul, abych stáhl okénko a vybafl na mě "občanský průkaz!" Připadlo mi zbytečné legitimovat se, když jsem neřídil, a tak jsem se jen zeptal "vy někoho hledáte?" V zoufalém výrazu oněmělého kolegy bylo vidět, že jsem se dotkl jeho bolavého místa, a proto jsem mu raději občanku dal. Bohužel na nic senzačního nenarazil, kromě toho, že jsem také pil.

Ještě chvíli trvalo, než jejich nenávist k pozemšťanům skončila a viditelně zklamáni opustili místo činu. Bylo po všem. Po příjezdu na ranč Mirek nalezl uspokojení v lahvi levného červeného vína a spokojeně jsme usnuli. Na druhý den byla připravena jízda na Lopeník koňmo. Již známé Silvovy kopce nebyly velkým překvapením, ale přesto jsme se seznámili s místem velice vhodným pro konání další letní vyjížďky. Seznámili jsme se také se Silvovým smyslem pro úvahu a tvorbu axiomů. Jen na vyjížďce jich zaznělo asi 100, těžko říct, který byl lepší. Doložil svá tvrzení několika praktickými důkazy. Tím, ale Silvestr zdaleka neskončil. Vyprávěl nám o ženách, o hobitech a poučil o historii. Prokázal všestranné zájmy a schopnosti. Energický muž činu, organizátor, filosof ba dokonce i básník v jedné osobě, kterého je na Lipinách dle mého soudu škoda. Večer jsme přijali pozvání na narozeniny Miloše – Silvestrova kamaráda. Jediná podmínka, která jistila naši účast na akci bylo složení básně na téma Miloš je nejlepší tenista. Nebylo pochyb o tom kdo báseň složí, protože ten nejlepší z našich řad se profiloval již od "božího rána". Silvův tvůrčí potenciál byl zárukou jasného úspěchu. Jen ta jeho skromnost. Gejzír nápadů, který uplatnil při tvorbě jej natolik vysílil, že odmítl své dílo na akci sám prezentovat a hledal vhodného umělce s přednesem. Bohužel v našich řadách se nenašel nikdo tak dobrý a autor musel svůj skvost přednést sám. Než začal, ještě stačil utrousit "ještě štěstí, že mě tady nikdo nezná".


"Pro Miloše"
Silvestr Malušek

V hlubokém lese tam mezi stromy
Pes kočku jebe až slzy roní.

V hlubokém lese, tam mezi stromy
Kocourek smutný péro si honí.

Péro si honí, rudý je vzteky,
Kočka ta kurva, žere psí blechy.

Po kočce vzdychá, dobře však ví že,
Kočka ta kurva psí koule líže.

Jak to bylo dál, je věc nejistá,
Každý však ví to, že Miloš je nejlepší tenista.

…a Silva získal v oficiálním hodnocení první místo.