Volání stáda (tradičně bez bab):Volání stáda X.,
Stalo se to před dlouhými deseti lety. Slunce dopadalo na vyprahlou půdu Olšanských výběhů a nikoho ani nenapadlo, že naše rodina si zde vybuduje útočiště. Byl to dobrý nápad. Skryti před zraky fízlů a konkurenčních gangů, mimo dosah palcových titulků a vlezlých paparazziů. Nejsme strýc Serjoža z Karlových Varů, ani větev Corleone ze Sicílie, ani náš děda z Chicaga. Jsme Freedom Riders. Početná rodina s kořeny z Moravy. Chcete-li kmotři z Olšan. |
 „Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten je skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry! A když uvalím svou mstu na Tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“  Tuhletu sračku neříkal jen přítel Jules, když se loučil s nepohodlnými. Zazněla i v Olšanech než přišel déšť kulek a zasypal ty nebožáky, které pak musela uklidit jedna z našich limuzín daleko za město. Mělo to být nenápadné. Bohužel Lincoln byl na ty grázly moc malý. |
 Aby zůstaly naše trestní rejstříky čisté nasedli jsme na koně a dokonali své alibi na jedné z nejkratších vyjížděk historie se spoustou náhodných svědků a fotografií dokazující naši nevinu. Byla to fuška, ale už v tom za ta léta umíme chodit.  Naše rodina prosperuje, a tak došlo na dělení podílů, které jsme prohýřili ve vlastních casinech. Večer byl nekonečný, ostatně jako každý prožitý s bratry naší rodiny. Ať žijí kmotři a ať si své svobody užijí co nejdéle.  |
Volání stáda VIII.,
Slyšte, slyšte. Pár dnů před letním slunovratem léta páně dvoutisícého jedenáctého osmé volání stáda započalo. Pozvání přijali ctihodní pánové, muži zvučných jmen a velkých činů, rytířských řádů i slavných šlechtických rodů. Panská zábava byla velkým příslibem, tak jak činili naši předci – všichni a bez výhrad z MODRÉ KRVE zrozeni. Vhod přišla i nabídka knížete Lichtenštejna, pro kterého bylo ctí propůjčit nám své Lednické panství. Ve svém obvyklém šlechtickém ustrojení však přijela jen hrstka: král Miroslav I. olšanský, kníže Petr z Brna a urození pánové Hynek pražský a Petr Veliký od mokré Horákyně. Pan Petr Veliký tentokrát pobouřil dav dvorních dam neskutečně dlouhým útvarem v kalhotách, o kterém zatím slýchaly jen z vyprávění svých matek v souvislosti s příběhem o jezerní příšeře ve Skotsku. |
Slova se ujímá Miroslav I., jenž nás seznamuje se svým novým klenotem, krásnou komtesou Vendulou, která se rozhodla převzít čestnou roli jeho první dámy. Druhá a třetí dáma tu dnes chybí, ale kamarádi mu odpouští. Karel IV. neměl také svých šest manželek stále s sebou. Dočkáme se příště? Končíme přestávku a závodíme s větrem. Nízké stromy a vysoký kůň Jordán vryli Janovi z Pasek krvavé znamení do jeho kamenné rytířské tváře. Po modré krvi ale ani památka... Při pohledu na jeho rudě zbarvený obličej odhalujeme tajnou a smutnou pravdu, kterou nemáme odvahu Janovi říct. Uklidňujeme se, že po chvíli jeho krev určitě zmodrá. Čekáme zbytečně. Jan je zřejmě z jiné rodové větve. Ale co na tom, i kdyby neměl krev v pořádku urozený původ nezapře. Jan je prostě náš.  |
Na obzoru nás vítá Janův hrad, cíl naší cesty. Zajímavostí je, že kníže Lichtenštejn jej kdysi pojmenoval právě po rytíři Janovi z Pasek. Povídá se, že se mu chtěl odvděčit za to, že odnaučil jeho komořího mluvit. Prý toho věděl zbytečně mnoho. A tak mu Jan udělal na jazyku uzel. Tolik legenda a Janovy vzpomínky. Cestu zpět opět lemují všudypřítomné a hlasité děvečky z podhradí. Někteří urození pánové nakonec podléhají nekonečné ženské kráse a odváží si slečny jen tak přehozené přes koně do svých neřestných komnat. Tento den ale patřil zejména Karlovi II. šedovlasému, který pro svůj šarm a skryté tajemství Valašské klobásky neunikl pozornosti hned dvěma vdavkůchtivým dámám.  |
Volání stáda VII.
Soudružky a soudruzi, drazí přátelé. Dne 12.6. 2010 jsme se sešli na VII. sjezdu stáda svobodných jezdců, abychom si připomněli sami sebe v dobách, kdy nějaký jiný soudruh omezoval naši svobodu. Doba to byla nelehká. S několikaletým odstupem jsou naštěstí tehdejší symboly moci, uniformy a osobnosti rudé éry jen k smíchu. Pomohly i nám k dobré zábavě, a tak jsme se mohli ze srdce a svobodně vyjádřit slovy klasika „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“ |
Poroučíme větru i dešti, aby bylo hezky. Vyjížďka se odehrává nakonec na koních, přestože by jízda tankem byla zajímavější. Na tank bylo příliš vedro a armádě by chyběl. Na lesní přestávce se stali z našich pionýrů svazáci. Byli poučeni plukovníkem letectva Martinem o tom, jak mistrně ovládat zbraň v boji proti válečným štváčům. Nejlepším střelcem byl nakonec neoficiálně vyhlášen svazák Kája. Jeho zásahy byly KRÁSNÉ. Nevím, ale něco mi říká, že se Kája jako šikovný soudruh prosadí jednou i v KRÁSNĚ fungujícím podniku. Tvrdý výcvik na vyjížďce zocelil naše chlapce v chlapy. Svaly jim v železo ztuhly a rysy zhrubly. Zpět se vrátili jako hotoví soudruzi, na které čekal nefalšovaný papalášský večírek s bohatou tombolou a mladými svazačkami. Jiskru měl jen Karel. Přijeli i přátelé ze sojuzu a Pedro s pendrekem z Národní třídy. Na večer se reakční imperialistické síly pokusily překazit zábavu špatným počasím a výpadkem proudu. Netušili však, že proletářskou zábavu si vzít nedáme. Vodka teče i po tmě a harmonika nepotřebuje elektrický proud...  |
Když se Hynkovi podařilo zničit záškodníky došlo ke kolektivnímu předávání stranických vyznamenání za účast na letošní jízdě. Hned po té se společně s Laďou (nyní z „KRUNÝŘA“) pustil do dvou mladých svazaček z Prahy, které se celý večer nemohly dočkat až se v jejich náručí přede všemi svléknou. Krásný závěr večera nám přinesl symbolický odchod Jiřího Paroub-ka. Jirka byl (v podobě vyžraného lampionu) za silného potlesku poslán ke hvězdám kam bezesporu patří. Stoupal rychleji než v politice, až zmizel na temné obloze. Každý by měl vědět kdy odejít. Sbohem Jirko... a komunistické pohádky je konec. |
Volání stáda VI.
Vážení pistolníci, jelikož VI. volání stáda bylo výjimečné, dovoluji si stejně výjimečně napsat komentář v jazyce, kterým jsme v podvečer Mexické jízdy coby realizační team hovořili. |
14.6.2008, Olšany - Přijíždějí první pistoleros Peťa, Peter, Pavlík, Pešl z Pasek. Podobají se pravým pistolníkům. Páchnou. Pokrývají je ponča. Potřásáme si pravicí, poletují polibky a pijeme první panáky. Pěkné pomocnice pomáhají s pohoštěním. Pokukujeme. Podrží? Před polednem probíhá palba z pušek a pistolí. Pojedem! Pobídnou k poklusu pistolníci. Pokynou photografovi. Počasí pořád perfektní. Přestávka. Příjezd v plné parádě. Přivazujeme pakoně a provádíme potřebu. Pijeme pivo a posilňujeme se pečínkou. Poleháváme, pospáváme. Pohoda. Pozor, potřeba pocvičit palbu na přepadení. Poté pistolníci pálí na papírové postavy paintballovými puškami. Pakárna. Pořád to padá pryč. Petrova pravice ale pálí přesně. Proč? Prostě pravý pistolník. Paznechti! Prý podplacené...  Po přestávce přepadáme poštu (Hacienda de Tetona). Přestřelka, pronikavý povyk. Pálíme pěkně od pasu, ale přesně. Pistoleros v přesile. Pche! Pohoda pánové, pomalu je postřílíme. Pochodní podpalujeme palebná postavení protivníka. Pak potupně prohrávají. Postupně pobíjíme pobíhající plebeje v prachu a przníme povolné pastýřky. |
  Popravujeme přeběhlé padouchy. Přípitky, palba, polonahé a přítulné přítelkyně, pohoštění, pečené plátky, přílohy, pálivá paprika, pobíhající pikolíci. V průběhu pitky pojednou povstal potácející se pistolník a pravil „potřebuji pochcat pisoár“. Posilněný pivem, pokusil se prudkým proudem prorazit porcelán. Příliš pomalý průtok na praskliny. Postačilo pouze provedení potřeby. „Pisoár pokus přežil“, pravil posmutněle. „Příště praskne“, přísahal. Pochybujeme.  |
Volání stáda V.
Když jsem rozesílal svobodným jezdcům sms s žádostí o morální podporu naší chystané jízdy nedostala se mi kromě pár výjimek žádná odezva. Dnes vím, že to byl záměr. Jejich orientální maskování mi totiž vyrazilo dech, dokonce bych řekl, že v mnoha ohledech překvapili i sami sebe. |
Čekáme všichni. Následují různé pobídky. Paša má před sebou své oblíbené granule, jimiž Sergej dělá Pašovi chutě. Nevypadá to, že by se dnes ještě postavil vypovídají Sergejovy upřímné oči. Tím ovšem končí i naše velké plány. Ležící Paša rozhodl, že montovaná fotka prostě nebude. Focení tak zdárně proběhlo dle Pašova scénáře – jako na dětském dnu. Jedinou výjimkou, která na chvíli rozpumpovala líného Pašu a přiměla ho k nějaké aktivitě byl Honzův výstup s bazukou. Okolím zatřásla silná rána jak z děla, která zvedla ze střech spokojeně vrkající holuby a postavila na nohy i velblouda. Nutno poznamenat, že zvedla také žluč Pašova majitele. Prý jen cvičná raketa. V takovýchto situacích se toho moc nedá dělat. Honza už jiný nebude a na dobrou radu určitě nečeká. Můžeme být ještě rádi, že nepřijel svým obrněným vozidlem nebo nepředvedl svůj funkční Kalašnikov.  |
Dalším bodem programu bylo odhalení optického středu povrchu planety očima Freedom Riders. To se naštěstí již obešlo bez překvapení. Od této chvíle je jasné, že to nejsou jen Olšany kam nás naše svobodná srdce táhnou. Poté Mirek zavelel do sedel a bez větších proslovů jsme se konečně vydali na cestu, doprovázeni servisními jídelními vozy a obletováni krásnými otrokyněmi. Volání stáda se sice jede léta bez bab, ale čím dál víc prosakují informace, že s námi baby cestují v utajení na koních převlečené za muže. Něco na tom asi bude. Je to vidět na délce vyjížděk, které jsou rok od roku kvůli těmto babám kratší. Jeden z návrhů „ke hřbitovu a zpátky“ se naštěstí neujal, takže se jelo na tyto poměry docela dlouho. Otrokyně a servisní vozy nás čekaly nedaleko Račického zámku odkud jsme odpočatí vyráželi cvalem domů. Večerní zábavu už si užil každý individuálně: harém, kozy, velbloudi, hudba, koření, kouření, sádlo, maso, víno, čaje, kořalka, šavle, a zase baby a pořád dokola až do zblbnutí, tak jak to máme my muži rádi… Pokud jste si z V. volání stáda odnesli přesně toto, splnila naše akce svůj účel.  |
Volání stáda IV.,
I muži mají své dny - a nutno říct, že i počasí mělo 17.6. také svůj den. Ne že by se někdo z nás "prašivých kojotů" bál deště, ale nejspíš některý z místních nechutně urazil indiánského boha počasí. No vždyť už to bilo do očí. Rok co rok bylo v tomto termínu na území Olšan luxusní počasí, zatímco všude jinde krajinu zakrývaly temné mraky a blesky mlátili do zatopených vesnic. "Muselo to přijít", říkají škodolibě místní pamětníci s pomačkaným obličejem a vytahanou kůží. "Když Vám pořád tak všechno vycházelo, tak se to jednou muselo zlomit - to je zkrátka zákon". |
Na nedaleké samotě, kde jeden místní nadšenec vzkřísil bývalý pionýrský tábor, aby nás mohl pohostit jsme uvázali koně a složili naše kosti. Zde, na tomto místě obletováni krásnými dívkami se odehrál zápis do startovní listiny plánovaného sprintu na 400 m, kde si Silvestr chtěl vylepšit loňský čas. Při cestě zpět jsme byli obletováni už jen mračnem obtížného hmyzu, která vystřídala mračna bouřková. Pršelo asi jen hodinu. Naše stádo se lehce roztrhalo a dojelo na farmu po částech. Pavlík s indiánem nedojel vůbec, takže musela být vyslána zvláštní eskorta k jeho nalezení. Závody se bohužel nekonaly. Vydatný déšť trochu rozblátil náš "tartan" a nikdo s sebou neměl odpovídající tretry. Nutno říct, že déšť odradil i zástupy zvědavých žen soupeřících o připravovaný let balónem, který se nakonec také kvůli dešti nekonal. Nebo to bylo něčím jiným?  V klubu zato bylo plno a živo. Onu soutěživou atmosféru vystřídalo sledování našich fotbalistů při zápase na MS s Ghanou. K údivu všech fanoušků byla naše reprezentační obrana děravá jako ústa staré ženy, řekl by Vinetou. Prohráli jsme a vypadli ze soutěže. To je zkrátka zákon. |
 Nakonec se ukázalo, že je dobré se držet starého osvědčeného moudra a tradičních hodnot platných po staletí, a to, že k dobré zábavě stačí pouze dobré jídlo a pití. Poslední obrázek dokazuje, že i těhotné ženy měly svůj den :o)  |
Volání stáda III.,
Volání stáda III., Olšany 11.6.2005 – stalo se již tradicí na tento termín svolat stádo „svobodných jezdců“ a vyrazit na společnou oslavu svátku mužů bez žen. Tím zcela oficiálně vstoupila v platnost Vyjížďka bez bab®, která má v těchto končinách letitou tradici, a která se loni nedopatřením vymkla organizátorům z rukou. |
 Bohužel zrovna vykopali válečnou sekeru a rozhodli se rozmnožit svoji sbírku skalpů. Škoda, že nevěděli, že někteří z nás již svůj skalp nevlastní jako např. Havran. Jistě by jejich zájem ochabl. I když posílali krátké vzkazy na šípech a nakonec zajali jednoho z nás, na bledé tváře si nakonec nepřišli. Nejvíc indiány popudil náš nezájem osvobodit svého bližního.  Místo toho se ozývaly dotazy jestli jsou v jejich vesnici indiánky a kolik. Náčelník apačů ztratil brzy trpělivost. Nalákal nás do léčky, která se mu nakonec stala osudnou. Kdo by to byl do nás řekl? Apači byli obklíčeni, v mžiku posláni do věčných lovišť a divošská vesnice s trochou představivosti srovnána se zemí. Ženy v indiánské vesnici nebyly. Možná i indiáni měli svoje dny... |
Po malé přestávce, kde byly doplněny síly a střelivo jsme se odhodlaně vrhli na cestu zpět. Ve svižném a nikým nerušeném tempu jako za starých dobrých časů. Jelikož nejlepší jezdci unavili svoje koně cestou, zbylo na ty odpočaté klání o titul na trati 400 m ve sprintu. A tak není divu, že vyhrál Silva jehož sebevědomí ho nechalo zase o něco vyrůst. Bodejť v tak silné konkurenci. Nicméně jisté kvality mu není možné upřít. Svůj úspěch si náležitě užíval. Jelikož trval na uznání svého prvenství několikrát za večer stal se díky své větě „poprvé je jen jednou“ otravným až přebytečným.  Kdyby měl ten večer aspoň jeden z kovbojů nabito a nehrál v místním casinu, kdoví jak by to dopadlo. Proto nezbývá než dodat „pozor Silvo, poprvé bývá i naposled!“. |
Volání stáda II.,
Volání stáda II., Olšany – neutekl ani rok a už tu stojí náš klub s novými stájemi. Tím Silvestr prohrál sázku s Mirkem, kterou uzavřel ještě při loňské jízdě (volání stáda I.). Nevěřil totiž, že u nás v Olšanech jde všechno mnohem rychleji… |
 Vysvětlujeme si to tím, že jsme letos byli trochu tolerantnější vůči „smíšeným dvojicím“ a osamocenou účast žen jsme naopak podporovali. Díky tomu se mohlo jet celou dobu v kroku a nikdo ze slabších jezdců neupadl s výjimkou Pedála, jehož pád stál jeho koně Clyda život. Áčko si píšeme u Pavlíka ze Všeminy a Honzy ze Želechovic. Loučení se starými časy proběhlo pod Bolkovým vedením, kdy byli přesunuti všichni koně ze starých maštalí do nového „chrámu“ jak stájím sám říká. O zážitky vskutku nebyla nouze. Sluneční odpoledne bezchybně doprovodila hudba Poutníků, kterou bohužel nikdo z klubu odkud zaznívali Kabáti nevnímal, Dáša vytvořila nový světový rekord v jízdě na elektrickém býkovi (8/8???)  |
a středověcí rytíři se málem pro nedostatek světla v závěru dne propíchli (budeme si příště pomatovat, že pro uskutečnění noční show je potřeba zajistit světla, aby bylo aspoň něco vidět). Zapomněl bych na Silvestrovu vsuvku kde nám urostlé dcerky z „Hradišťa“ předvedly plavky. Ovšem největším zážitkem večera se pro mnohé stalo vystoupení našeho „horského vůdce“, kterého v jeho výkonu profesionálně doprovodila Paula Wild. Nejdříve se zdálo, že ona je tím, kdo měl zpestřit večer neobvyklým uměleckým vystoupením, ale během několika diskotékových tónů poznala kdo tu povede krok. Náš vůdce překvapil nejen Paulu, skandující publikum, ale i sám sebe. Bojoval jako lev  a všechno nakonec dobře dopadlo. Příští rok se zábava přesune z dob středověku na počátek 19. století. Zbytek se dozvíte pokud příště přijedete. |
Volání stáda I.,
|
 Dokázali to jen 2 ostřílení jezdci a hlavní trofej (5 l láhev whisky) si odnesl Pavel z divoké Všeminy. Ovšem při pohledu na něj se dalo jen těžko uvěřit, že je právě on tím nejlepším z nás :o(.  Do Lhotek jsme dorazili znaveni, zato nabiti pohledem na polonahá děvčata, která dbala o to, abychom si za zvuku fanfár vypili svůj welcome drink.  |
V cikánské restauraci „László Vendégló“ na nás čekala největší odměna – žena k sežrání. Byla cítit už od vchodových dveří a byl to opravdu kus. Ležela jen tak na kulečníkovém stole kde zaujímala jeho většinu. Už z dálky se na nás uculovala v očekávání kdo z nás si na ni dovolí jako první. Nevídané! První po ní skočil Laďa, bejk z Kostelan následován dalšími statnými chasníky. Naštěstí nám toho ještě dost nechali, takže se dostalo úplně na každého, i na holky… Vyjížďka končila druhý den návratem zpět do Olšan a závěrečným bandolérem. Naštěstí nikdo nespadl, ale padla zde poprvé oficiální myšlenka, že by nebylo špatné postavit si vlastní klub a nové stáje.  |
